Za dámu

Stane se jednou či dvakrát do roka, kdy mám chuť zažít něco neobvyklého a vymykající se ze stereotypu. Hodím se do gala, namaluji hezký obličej, nebo se spíše snažím vytvořit pohled pro ostatní, který by neděsil a mohu vykročit do nástrah velkoměsta.

Ano, svůj dosavadní život jsem trávila na vesnici pěkně u rodičů, v bezpečí a klidu. Po osamostatnění jsem trochu "vejrala" na všechno, co teď jako městská holka můžu, aniž bych kvůli kartáčku na zuby musela jet autem 30 km apod. Pohodlnost všeho co město nabízí je velice návyková, což znamená lenost, lenost a zase lenost. Rozumím i vyprávění městských obyvatel, že u nich naopak odjezd na chalupu znamená vysvobození z ruchu města a načerpání sil byť jen sekáním trávy, nebo okopávání brambor.

Srovnáváním zjišťuji, že chci být ještě nějakou dobu líná, vyloženě si tu pohodlnost užívám. Přiznejme si, dostat chuť na zmrzlinu na vesnici se 750 obyvateli v jednu ráno znamená depresi po zbytek noci. Ve městě vyběhnu pěkně k benzince a po ukojení chuťových buněk, v klidu zase "chrupkat".

Vyrazila jsem ve společnosti několika známých na klidnou večeři. To jsem si ovšem jen myslela. Po vyčerpávajícím a hlučném přivítání jsme se usadili ke stolu a začali s objednávkou všeho možného. Jídlo a pití teklo a padalo proudem, řehot se nedal přeslechnout ani z ulice, a tak jsme se po několikerém upozornění od obsluhy raději přesunuli jinam. Co říct na obhajobu, mladí a neklidní???

V bříšku mě hřála skvělá večeře, vybrat si svíčkovou, klasickou českou jako od maminky, byl ten nejlepší nápad co jsem toho večera měla. Pak jsem se nechala strhnout davem a chovala se jako fakan, který neví co by ještě provedl. Asi zastydlá puberta.

Po návštěvě několika barů a utracení veškeré hotovosti, zejména za pouštění velmi kvalitních šlágrů typu Dlouhá noc a Nonstop, nastal čas návratu domů. Někoho napadlo, že bychom se mohli jít vykoupat do kašny. Tuto radost jsem vynechala, počasí nebylo natolik vhodné ke svlažení těla, natož k obnažování vlastního korpulentnosti ve společnosti. Být nahá na náměstí a v kašně, není rozumné rozhodnutí pro ukončení večera pro mě, jako zralou ženu. Nehledě na to, že hrozí zatčení za ohrožování mravní výchovy mladistvých.

Únava se přihlásila s nečekaným tlakem na oční víčka. Rozloučení a nástup do MHD znamenal konec večírku. Těšení se do lože bylo tak intenzivní, že jsem dokázala nastoupit do špatné tramvaje, což znamenalo zdržení, rozladěnost a vyčinění vlastní osobě. Já se to snad nenaučím, je strašně těžké si zapamatovat číslo trmvaje???

A není lepší sedět doma u ohniště a opékat buřty za hudby ptactva??