Měla jsem nejednu příležitost co by obsluhující personál, sdílet tento snad nejkrásnější den zamilovaných dvojic. Každý má svoji představu jak prožít tento den D. Já vlastní představu nemám, jelikož nemám stálého partnera ani o ničem podobném nesmýšlím. Hlavně by to musel být opravdu naplněný den plný radostných prožitků. Z okukování svateb jiných jsem doposud nenačerpala žádné okamžiky, které by mi pomohly změnit názor, že já se prostě vdávat nechci.
Poslední zkušenost ještě není tak daleko od psaní tohoto blogu, tak mám pořád všehny okamžiky před sebou. Musím přiznat, že z této svatby se mi nelíbilo skoro nic. Jedině snad guláš, který jsme dostali za skvělou obsluhu.
Vyhovět nevěstě a jejím nadstardatním přáním, bylo v určitých okamžicích směřováno snad jen Supermanovi. Plátno na projekci fotek z jejich životů, budiž, to není nic neobvyklého, personál oděn do bílých košil s kravatou a černé kalhoty budiž. Potom, ale nechápu, proč přišla většina hostů v teplákách nebo domácím oděvu. Třešínkou na dortu byla prosba o výčepní zařízení na sále, že si jako budou točit pivo sami.
Panu provoznímu jsem se snažila vysvětlit, jak je to možné, když nemáme na sále ani vodu, kde budeme umývat sklenice, nebo jak se tam vejde další stůl, když už takhle byla kapacita skoro vyčerpaná. Tabule pro 90 svatebčanů připomínala vesnickou zábavu, protože se prostě neznají tak přece nebudou sedět u sebe. Bílé ubrusy taky nepotřebovali, je to prý jen dopitná po obřadu tak na co nějaké svátěční prostření.
Před příjezdem hostů přijel kuchař, který běhěm několika minut zaplnil obrovský stůl snad tunou jídla, kde pro zbytek večera byli asi všichni pozvaní. Zábava stála na bodě mrazu, jediný kdo se bavil byla nevěsta, která po celou dobu bosa tancovala na všechno co hrálo, jako víla se vznášela na parketě a ženich ochutnával podávanou pálenku. To byla nakonec druhá zábava, koštování všech druhů nabízených kořalek zabralo hostům další dvě hodiny, a protože jejich žaludky byly už tak nějak plné z dobrot od kuchařského mistra, zalité vlastnoručně natočeným pivem, které bylo víc na podlaze než ve sklenici. Tohle vše bylo završeno žaludečním vyprazdňováním. Někteří si nelámali hlavu s chozením na toaletu, kde to šlo a bylo to nejblíž čekalo na nás, na personál, nejedno překvapení. Na podlaze, v květináči suché květiny ba dokonce i na schodišti vedoucího ven. A tohle mám chtít zažít jako svůj den?
Někteří odvážlivci začali pořádat různé hry a zábavné okamžiky, jako jeden velmi český tradiční okamžik považuji házení svatební květinou, kterou až napodruhé po krátkém boji chytla žena, nebo ženich snažící se pusou sundat své novomanželce podvazek.
Můj dnešní blog bude pro mnohé působit jako puritánství, ale opravdu přátelé přiznávám, že tohle krásná svatba rozhodně nebyla.
