Na pohodu

Poslední dobou nemám tolik osobního volna kolik bych potřebovala. Jakmile se mi naskytne alespoň jeden volný den, hodlám ho využít pro svůj vlastní klid a pohodu. Vyhledávám samotu, abych uvolnila hlavně myšlení. Knihu si vezmu jako jedinou společnost a v případě slunečného počasí vyrazím rozvalit tělo do přírody.

V Plzni je hned několik možností jak strávit příjemné chvíle v parku. Jedinní narušitelé jsou jen pobíhající ratolesti či žebrající komunita. Naučila jsem se odpoutávat pozornost od těchto rušivých elementů a užívat si relax do maxima.

Když už čtení začíná být unavující, zapnu si do sluchátek vhodnou hudbu a ještě několik hodin jen tak podřimuji a jednoduše lenoším. Tělo si samozřejmě žádá své, potřeba jíst a pít je denní součástí a tak vyhledám nejbližší vhodný podnik usednu a nechám se obsloužit. Vybírám samozřejmě zásadně zdravé pokrmy. Svíčkovou, řízek a podobné kvalitní české pokrmy. Hlavně, abych si nezkazila figuru.

Raději vyhledám sezení někde venku, pokud možno co nejdál od ostatních hostů a jen tak pozoruji cvrkot obsluhy a spokojené úsměvy ostaních hostů. Ne vždy se mi podaří najít odpovídající klid. Tu přiběhne nepřivázaný pes, tu někomu něco upadne, tu se někdo rozčílí, ale osobně považuji za největší zlo malé rozmazlené děti. 

Unavené obličeje jejich rodičů svědčí o vlastním vysílení. Někdy mi přijde, že na mě "hází" telepaticky signál SOS, jako kdyby volali dám vám cokoliv jen mi je na chvilku pohlídejte. Vzhledem k vysokému tonu, který dokážou tak malé stvoření vytvořit, lituji všech rodičů a chápu jejich výrazy ve tváři. Nemohu být ovšem tak kritická, najdou se i vychovaná dítka, ale většina z nich zrovna v ten moment spí.

Narychlo dojím, zaplatím a chystám se odejít. V tom ke mě přiskočila opravdu roztomilá holčička, velice nebojácná a zavalila mě salvou otázek. Na každou odpověď jsem obratem odpovídala na další, její dotaz byl pořád stejný, PLOČ. Tohle slovo bych zakázala. Nápor dotazu přerušila její matka a s předpokládaným řevem ji odtáhla ode mě pryč.

Při cestě domů jsem přemýšlela, jestli i já jsem v určitém stupni vývoje byla stejně informačně chtivá, a jestli moji rodiče nepřemýšleli po náročném dni o adopci do afriky. Já jako blondýnečka bych měla šanci v rodině Xixaa.

Smekám před všemi rodiči, kteří z nás přes všechna příkoří vychovají to co jsme, a děkuji svým rodičům, že v další fázi, což je puberta mě nevyslali na studenstký pobyt třeba na Kavkaz bez zpáteční jízdenky.

Ještě mě tak napadlo, že nejlepší antikoncepcí je otevřený den v mateřské školce.